Byl to trochu oříšek vymyslet správně název. Jak to vlastně bylo? Kdo koho potkal? Zvolila jsem nakonec neutrální rovinu, protože jisté je vlastně jen to, že nás seznámil dr. Lebenhart. A zprostředkovatelem byl můj syn.
Vlastně si o nás můžete přečíst v doktorových povídkách. Jsme jedním z mnoha jeho případů, které přichází před vyoperováním krčních mandlí pro mnohočetné angíny a neustálé braní antibiotik.
„Jdete pozdě,“ řekl mi tehdy ve své ordinaci. Ale naštěstí se nakonec ukázalo, že jsme pozdě nepřišli. Syn dostal kuličky a kapky a poctivě zobal. A angína nás od té doby už nenavštívila…občas se vyskytne nějaké bolení v krku, ale to jsme začali celkem bravurně zvládat homeopaticky u něj i u mě – taky na to trpívám.
Díky tomuto „zázraku“ u Davídka mě začalo zajímat, co že to na té homeopatii vlastně je. Okolí tvrdí, že nic, že to nefunguje, ale co vidím já? Uzdravené dítě, které bylo předurčeno k častému pobírání ATB, později možná kortikoidů a kdo ví, čeho ještě. Začala jsem tedy hledat a narazila na stránky Homeopatické akademie. Přijímají nové studenty. No tak to zkusím!
Pár dní po podání přihlášky jsem byla evidovaná jako studentka a v září už jsem frčela na první přednášku. Zpočátku jsem byla hodně, hodně rozpačitá. Pak mě ale pan Čehovský zpoza svých lennonek začal utvrzovat v tom, že toto je ta správná cesta, kterou se mám vydat. A spolu se mnou v tom utvrdil i řadu dalších spolužáků a spolužaček, z nichž s několika jsem stále v úzkém kontaktu a s nimiž se i po skončení tříletého základního studia setkáváme dál na přednáškách zahraničních lektorů. Nebo třeba i soukromě. A vzhledem k tomu, že jsme každá z jiného kouta republiky, tvrdím, že homeopatické přátelství je jedno z nejsilnějších na světě.
Díky studiu na akademii a dalšímu nikdy nekončícímu vzdělávání jsem se tedy stala také zprostředkovatelkou homeopatických zázraků. Takových, jaký jsem měla možnost zažít i já, a které přeji všem, kdo je potřebují.
Ráda budu stát i při tom vašem.
