20. srpna 2023
Milá Mančo, milý pane faráři,
dnešní den má pro mě velký význam hlubokého rozměru. Dokázala jsem totiž něco, na co bych dřív ani nepomyslela.
Omlouvám se, není to příliš vhodné slavit vlastní „úspěch“ dosažený v podstatě při zádušní mši, ale pokud můj dnešní výkon přispěl aspoň jedinému z přítomných k hlubšímu prožití a opravdovějšímu rozloučení, ke kterému do kostela přišli, pak na tom snad nemůže být zrnko špatnosti.
Začnu obšírněji. Jsem – promiňte mi to slovo – posera, introvert a v lecčems autista. I první kontakt s varhaníkem Petrem a s vámi všemi mi v podstatě zařídil náš David. Ještě loni na jaře jsem byla přesvědčená, že doprovázet liturgii nebudu nikdy schopná. A přesto hraju a zpívám…ne dokonale, ale to nikdo, to je jen Boží výsada 😊
No a dneska chtěl pan farář na konci mše zpívat jinou píseň, než jsem měla připravenou. A řekl mi to těsně před začátkem. Zaskakovala jsem totiž ve Šťáhlavech, takže nebyla dřívější příležitost. Běžně se na hraní připravuji minimálně týden dopředu a mám to tak tak. A teď píseň, kterou neznám. Čas na přípravu pět minut. Bum, to nedáš, dal mi facku můj dlouholetý našeptávač. Tu neznám, slyším se, jak podle jeho vlivu odpovídám. Pak jsem ale odešla k harmoniu, v duchu si ji přezpívala, najednou slyším i nějaký doprovod…no já to asi dám! Tak jo, půjdu do toho, přece nebudu celý život poslouchat toho chytráka kdesi v sobě, že ze mě nic kloudného nebude.
A výsledek? Povedlo se to. Našeptávač během bohoslužby sice dorážel a rozptyloval, měla jsem co dělat, abych to ustála a jednou se mi ruce skoro zastavily. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a účel byl splněn. A já jsem POPRVÉ V ŽIVOTĚ dokázala zahrát a zazpívat píseň „z listu“, PŘED LIDMI, a nepo…se z toho.
Mí milí, děkuji vám, že můžu!
Milá Mančo, milý pane faráři,
dnešní den má pro mě velký význam hlubokého rozměru. Dokázala jsem totiž něco, na co bych dřív ani nepomyslela.
Omlouvám se, není to příliš vhodné slavit vlastní „úspěch“ dosažený v podstatě při zádušní mši, ale pokud můj dnešní výkon přispěl aspoň jedinému z přítomných k hlubšímu prožití a opravdovějšímu rozloučení, ke kterému do kostela přišli, pak na tom snad nemůže být zrnko špatnosti.
Začnu obšírněji. Jsem – promiňte mi to slovo – posera, introvert a v lecčems autista. I první kontakt s varhaníkem Petrem a s vámi všemi mi v podstatě zařídil náš David. Ještě loni na jaře jsem byla přesvědčená, že doprovázet liturgii nebudu nikdy schopná. A přesto hraju a zpívám…ne dokonale, ale to nikdo, to je jen Boží výsada 😊
No a dneska chtěl pan farář na konci mše zpívat jinou píseň, než jsem měla připravenou. A řekl mi to těsně před začátkem. Zaskakovala jsem totiž ve Šťáhlavech, takže nebyla dřívější příležitost. Běžně se na hraní připravuji minimálně týden dopředu a mám to tak tak. A teď píseň, kterou neznám. Čas na přípravu pět minut. Bum, to nedáš, dal mi facku můj dlouholetý našeptávač. Tu neznám, slyším se, jak podle jeho vlivu odpovídám. Pak jsem ale odešla k harmoniu, v duchu si ji přezpívala, najednou slyším i nějaký doprovod…no já to asi dám! Tak jo, půjdu do toho, přece nebudu celý život poslouchat toho chytráka kdesi v sobě, že ze mě nic kloudného nebude.
A výsledek? Povedlo se to. Našeptávač během bohoslužby sice dorážel a rozptyloval, měla jsem co dělat, abych to ustála a jednou se mi ruce skoro zastavily. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a účel byl splněn. A já jsem POPRVÉ V ŽIVOTĚ dokázala zahrát a zazpívat píseň „z listu“, PŘED LIDMI, a nepo…se z toho.
Mí milí, děkuji vám, že můžu!